Tak už jsme v tom a není cesty zpět... Po mnoha a mnoha letech v okresním přeboru nebo úplně bez soutěže se naše bítešská fotbalová mladší přípravka vydala na těžkou a klikatou stezku Krajského přeboru přípravek Kraje Vysočina
Protože stávající systém Krajského přeboru přípravek je vymyšlen tak, že mužstva v jedné kategorii odehrají vždy dva zápasy naráz a zápasu tak v jeden okamžik zasahuje 10 hráčů, bylo nutné před sezónou získat pro fotbal nové nadšence. To se díky společnému úsilí celé řady lidí podařilo a k prvnímu zápasu do Velmezu odjížděl plný autobus dětí, což ve mě vyvolalo vesměs pozitivní pocity.
Sedmnáctka hráčů byla rozdělena do dvou týmů (7 + 10). Služebně a většinou i věkově mladší hráči sehráli první zápas pod vedením trenéra Marka Prudíka, který svoje postřehy popisuje v referátu níže, takže já se budu věnovat zápasu, do kterého zasáhli již ostřílení borci doplnění o dva nováčky s datem narození v roce 2005.
Po dohodě s trenérem soupeře nastoupili i na druhé straně převážně hráči (+ hráčka) s ročníkem narození 2005, takže vzájemná konfrontace měla být objektivní. Do jaké míry to byla pravda, nevím, nicméně musím říct, že konečné skóre mě šokovalo, protože jsem před zápasem měl vzhledem k nulovým zkušenostem s touto soutěží určité obavy o hru i výsledek s opačným skóre...
Kluci mě ale svým výkonem přesvědčili o tom, že jsou připraveni se s Krajským přeborem porvat se vší rozhodností! Na svého soupeři totiž nastoupili tak, že jsem se nestačil divit. Vše začal již ve 2.min pěknou střelou z dálky kapitán týmu Marek Prudík a postupně se k němu přidali i jeho spoluhráči. Skóre zápasu se tak rychle měnilo a co chvíli se z branky radoval některý z našich hráčů. Poločasové skóre se tak zastavilo na cifře 2:9 a já nevěděl, jestli spím nebo bdím.
Aby kluci neusnuli na vavřínech, bylo nutné jim v poločasové přestávce připomenout některé drobné chyby, kterých se dopustili a aby se pokusili je odstranit. Především ve hře dozadu se jim to podařilo a protože jejich brankostroj neustával, konečné skóre se vyšplhalo až na výsledných 2:17, což je výsledek, kterým jsem já osobně za svých 28 let aktivní kariéry nezvítězil (což taky svědčí o mých fotbalových kvalitách, že...) a dočkal se jej tak až v roli trenéra.
Nicméně, rychle zpátky na zem! Nemůžeme vědět, v jaké sestavě soupeř z Velmezu nastoupil, a jestli jim někteří hráči nechyběli. Myslím si, že až v sobotu v Pelhřimově nás prověří soupeř, který nám teprve ukáže měřítko, jak na tom kluci v současnosti jsou a na čem budou muset nejvíc pracovat.
Ještě něco málo k jednotlivým hráčům:
Jakub Dufek - v brance příliš práce neměl, a tak si hlavně on mohl bez problémů prohlédnout přelétající letadlo, které na pár minut zcela změnilo priority všech hráčů na hrací ploše. V první půli 2x inkasoval od nejlepšího hráče (hráčky) soupeře, ve druhé půli 3x dobře zasáhl a udržel si tak už čistý štít. Připsal si i díky jednomu povedenému výhozu i asistenci u gólu.
Marek Prudík - kapitán, jak má být, hned ve 2.min vstřelil první branku našeho týmu v nové soutěži. Vzadu jako stoper spolehlivý, budící respekt, bez chyb v rozehrávce, za odměnu si ve druhé půli na chvíli odskočil na levé křídlo a hned přidal svoji druhou branku.
Petr Karmazín - ve svém prvním zápase kariéry nezklamal a potvrdil svůj čich na góly, když 2x skóroval. Je na něm vidět, že ho branka soupeře přitahuje a především při rozehrávce autů se často tlačí do koncovky. Až získá tréninkem další zkušenosti a přidá více bojovnosti, bude to přesně ono.
Jiří Vrzal - vstřelil nakonec 5 branek, nejvíce z našeho mužstva a jako jediný si vyzkoušel všechny pozice na hřišti kromě brankáře. Technicky velmi dobře připravený, s citem pro hru, na hřiští přemýšli o tom, co se děje.
Ondřej Hotárek - na dobrý první poločas navázal ještě lepším výkonem v půli druhé a připravil také krásnou přihrávkou z křídla zřejmě nejhezčí gól našeho týmu. Zaslouženou odměnou za jeho výkon jsou mu 4 branky.
Adam Mateja - buldozer, který vše tlačí před sebou a dotlačí to až do branky! Vstřelil stejně jako Ondra 4 branky a potvrdil, že i když byl jediným zástupcem ročníku 2006 v této sestavě, svým výkonem se může rovnat až o rok starším protivníkům. Až se naučí lépe bránit, jeho platnost pro tým půjde ještě nahoru
Miroslav Václavík - bojovník k pohledání, služebně nejmladší z týmu. Byť technicky ještě není zdaleka připraven, svojí příkladnou snahou a touhou zahrát si fotbal je cenným členem týmu. Škoda jen, že se mu nepodařilo skórovat, nechybělo moc...
Musím tímto ještě poděkovat bývalým trenérům mladší přípravky Jiřímu Malému a Liboru Sapíkovi, že svým bývalým svěřencům (O. Hotárek, M. Prudík, A. Mateja, J. Vrzal a J. Dufek, ve druhém týmu D. Klíma) dali dobrý základ pro to, co kluci už ve čtvrtek prodali na hřišti.
Milan Dufek
